...............

Ztracená 1 - Probuzení

12. října 2013 v 21:29 | Ainree |  Ztracená

Z bezvědomí ji probrala silná bolest hlavy. S bolestným zasténáním se pokusila otevřít oči, ale víčka se ani nezachvěla, byla jako z kamene. Chvíli bezmocně ležela a snažila se rozpomenout si kde je. Ale v okamžiku, kdy se pokusila pohnout hlavou, ji bolest zasáhla takovou silou, že opět ztratila vědomí.




Když se probrala podruhé, stále ji sužovala nezmenšená bolest hlavy a k ní se navíc přidaly ještě svíravé křeče žaludku. Opět se pokusila otevřít oči a tentokrát si dávala pozor, aby provedla pohyb, jak nejpomaleji bylo možné. Za svou opatrnost byla odměněna pohledem na prázdnou, bílou místnou. Tak prázdnou, jako byla její mysl, protože až s otevřením očí a výhledem na prázdný pokoj s bílými oprýskanými stěnami si uvědomila, že nejen že nemá nejmenší tušení, kde je, ona ani neví, kdo je ona sama. Jediné co vnímala, bylo lůžko, na kterém ležela. A zmuchlaná špinavá pokrývka, která jí částečně zakrývala nohy oblečené v černých džínech. Kdyby jí bylo o něco lépe, hlavou by jí divoce vířily myšlenky, jako včely při rojení. Kdo je? Kde je? Co se jí stalo? Umírá nebo to přežije? Ale jediné, co se jí v hlavě pohybovalo, nebyl mozkožrout válející se v předsmrtných křečích smrti hladem ale pronikavá bolest, která jí do hlavy pronikala čelem, odrážela se od spánků a usazovala se v týle. Dívka na posteli zaostřila na lustr, ze kterého visely pavučiny, ale po chvíli zírání se jí zatočila hlava a opět se na nějakou dobu rozloučila se světem.

Netušila, jak dlouho byla mimo, ale když se probudila po třetí, panovala v pokoji tma a jediná postel a její nejbližší okolí byly osvíceny slabým světem lustru. Oproti svému předchozímu stavu zaznamenala jistý pokrok. Hlava jí sice stále třeštila, ale oči už otevřela bez problému a dokonce se jí podařilo trochu otočit hlavu a prohlédnout si tak pokoj v celé jeho bezútěšnosti. Zadní stěnu pokrývalo skoro po celé její šířce špinavé okno a jednou rozbitou tabulkou táhl dovnitř studený vzduch, který společně s mřížemi, jež blokovaly otevření okna, způsobily, že se dívka zachvěla. Stále ještě netušila, kdo je a ani co tu dělá, ale když viděla prostředí, ve kterém se nachází i člověku se silným otřesem mozku bylo jasné, že to nebude nic dobrého.

Roztřeseně se pokusila posadit a k jejímu obrovskému údivu se jí to povedlo. Chvíli odpočívala a čekala, až se zklidní bolest hlavy i žaludku a poté se pokusila opatrně vstát. Bylo jí jasné, že to není dobrý nápad, ale musela zjistit, v jaké situaci se to nachází. Ztěžka se postavila na třesoucí se nohy, ale hned s prvním nejistým krokem se málem odporoučela k zemi. Tentokrát za to ale nemohlo její zranění, ale malá hnědá lahvička, která se jí připletla pod nohu. Opatrně sklonila hlavu a podívala se na ní, byla jí matně povědomá. Nevěděla, odkud ji zná, ale byla si jistá, že potrhaný štítek pokrytý drobným, hustým písmem jí může hodně napovědět. Sotva se ale sklonila, aby na lahvičku dosáhla, uvědomila si, že to byla opravdu velká chyba.
Znovu probuzená bolest ji srazila na kolena vedle postele. Žaludek se jí znovu rozbouřil a začala dávit, ale i když síla křečí, které ji nutil vypudit z žaludku cokoliv tam měla, nepolevovala, obsah žaludku odmítal opustit své místo. Po nějaké době, která se zdála, jako věčnost se konečně bolesti trochu utišily. Stočila se do klubíčka vedle postele, opravdu neměla na to, aby se pokusila vstát. Po chvíli odpočinku jí zrak padl na onu lahvičku, která to vše rozpoutala. Třesoucí se rukou po ní sáhla a natočila ji tak, aby na etiketu dopadala mdlé světlo z lustru.


Lahvička jí s třesknutím vypadla z ruky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama