...............

Ztracená 2 - Realita

18. října 2013 v 18:53 | Ainree |  Ztracená
Další kapitola trochu trvala. Nikoliv proto, že by nebyla napsaná, ale kvůli drobným technickým potížím, které mi bránily ji uveřejnit.



***
Je čarodějka!

Mysl jí zaplavily dosud ztracené obrazy. Spousta postav v černých kápích, záblesky kouzel, strach, úzkost a bolest. Strašná bolest, která se dostavila, když jí do hrudi narazil šedý proud světla a pak milosrdná tma, která vše zahalila, dokud neotevřela oči v tomto pokoji.

Ale co se stalo předtím, co děla v tom lese, kde je napadli černé kápě? Co se stalo s ostatními, přece tam nebyla sama a hlavně, proč si pořád nevzpomíná na to, kdo je?!

S tím, kde je, už si hlavu nelámala. Kdyby ji zachránil, někdo z jejích spolubojovníků, pokud tam někdo takový byl, určitě by netrčela polomrtvá ve špinavém pokoji s mříží na okně. Je jasné, že padla do rukou kápím. Nemohla si vzpomenout, jaký mají skutečný název, ale spolehla se na své pocity a kdykoliv si vzpomněla na kápě, žaludek se jí stáhl nenávistí a strachy. Mají ji oni, o tom není pochyb a to znamená, že je mrtvá. Co na tom, že jí srdce stále bije a bolest, která jí tepe celým tělem, ji utvrzuje, že tento svět dosud neopustila? Nezáleží na tom, jestli jí zbývají minuty, hodiny nebo dny. Faktem je, že živá se odsud nedostane.

Zoufale se vedle postele stočila do klubíčka ve snaze ochránit se před hrůzou, která jí svírala. Je úplně sama a brzo umře. Z očí jí začaly stékat slzy, razily si cestu přes její umouněné tváře a tiše se vpíjely do prachu na podlaze. Teď nemusí být statečná. Je sama a tohle je pravděpodobně poslední okamžik v jejím životě, kdy si může dovolit poddat se svým pocitům.

Za pár hodin, až lektvar definitivně dokončí svou práci, vstane z té podlahy a bude bojovat. Protože, dokud je v jejím těle jen špetička života, nevzdá se. Jistě, zemře, ale pokusí se vzít jich sebou tolik, kolik dokáže.

Netušila, kde se v ní bere, tak chladná nenávist. Nepřišla si jako zlý člověk a přesto tady bezcitně plánovala smrt lidí. Ale jasně cítila, že se ocitla ve válce. A pokud tady někoho vezme sebou, může tím zachránit život, člověka, který je na stejné straně jako ona. Alespoň neumře zbytečně…

Ale přesto, je mladá. Odhadla by se přibližně na dvacet let. Měla by si užívat života, místo toho tady leží na špinavé podlaze, zbitá, sama a smiřuje se smrtí. Další a další slzy jí vytékaly zpod víček, dokud se neproplakala k spánku.


Ze spánku ji probudil hrubý kopanec do žeber.

"Vstávej!" rozkřikl se na ní zavalitý muž oblečený v černém.

Prudce otevřela oči. Je to tady. Dneska zemře! Do očí jí prudce dopadalo světlo z hůlky, kterou tlouštík svíral v ruce. Zaclonila si oči. Pochopila, že z odvážných plánů, které si večer dělala, nebude nic. Nebude mít šanci, aby kohokoliv z nich vzala sebou, vždyť u sebe nemá ani hůlku, teď chtěla alespoň vidět svému vrahovi do očí. Doufala, že pohled jejích očí, z kterých bude pomalu vyprchávat život, ho bude pronásledovat až do smrti. Ušklíbla se, jak je melodramatická. Každý z nich má na rukou krev desítek lidí, jeden zmařený život navíc, už ho nerozhodí.

"Tak ty se budeš pošklebovat? Však jsem jim říkal, ať tě tu nechají chcípnout!" utrhl se na ni muž.

"Tak se sakra zvedni!" Dřív než stihla jakkoliv zareagovat, vymrštil muž, bleskově ruku a prudkým škubnutím za vlasy jí postavil na nohy.

Zasténala bolestí i šokem z nečekaného útoku.

"Vidím, že teď už nejsi taková frajerka," ušklíbl se spokojeně muž a vyrazil ke dveřím, ruku stále pevně zapletenou v jejích vlasech.

Na půl v předklonu vyrazila za ním. Šel svižně a bylo znát, že z bolesti, kterou jí působí má potěšení, ale ačkoliv během chůze ještě občas škubl rukou, dalšího zvuku se od ní nedočkal. Její pocity a lidskost zůstaly v pokoji. Zemře lhostejně ke svému osudu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama