...............

To neřeš!

7. dubna 2014 v 12:00 | Ainree | 
To neřeš!


Tuhle větu absolutně nesnáším a rozhořčí mě o to více, když řeším svůj problém před někým nebo s někým a je mi odpovězeno touto siláckou frází.
Kde lidé berou tu drzost, aby ostatním určovali, co mají a nemají řešit? Je úplně jedno, jestli daná osoba řeší nepodařený konec svého oblíbeného seriálu, nevyhnutelný střet s osobou, se kterou se nechce potkat (a má proto, sakra, dobrý důvod), nebo zlomený nehet. Pokud je zrovna toto pro daného člověk z nějakého důvodu důležité, měli by tak k tomu přistupovat i jeho posluchači.
Nedávno jsem četla krásný citát, který podle mě danou situaci perfektně vystihuje, a kterým se rovněž snažím ve svém životě řídit.

Nesuď ostatní lidi. Nikdy nevíš, jakou bitvu právě bojují.

Vezměme si příklad nejabsurdnější: Budu dlouze řešit, že jsem si hodně zatrhla nehet. Před pár lety, bych to klidně mohla být (a asi i párkrát byla) já. Většina lidí, si řekne, že jsem povrchní slepice, která by se z toho, jak vypadá, zbláznila. Ale myslím, že ten, kdo by se obtěžoval zjistit si podtext, by mě za povrchní nepovažoval.

Celý život jsem si kousala nehty až do krve. Žádné pokusy, jak s tím přestat nefungovaly, psychologové také ne. Prostě jsem permanentně měla na rukou krvavé záděry, stroupky a paličky. Když jsem se praštila, objevovala se krev hned na několika prstech najednou.
Babička mě kárala, plácala přes ruce, uplácela, dávala za vzor sestřenici, která si nechávala růst dlouhé nehty… nic na mě nezabíralo. Občas se mi podařilo, nechat si nějaký nehet trošku odrůst, ale nikdy to nevydrželo dlouho. Nakonec jsem to vzdala.

Pak přišel osudný den, kdy jsem se zbavila toho nejhoršího, co mě doteď v životě potkalo, své střední školy. Odmaturovala jsem a bez jediného ohlédnutí jsem odešla. V té době už jsem kousání nehtů nijak neřešila, ale od té doby, kdy jsem z té pekelné jámy vyvázla, jsem do nehtu nekousla.
Nejdříve jsem si toho ani nevšimla, ale po čase jsem se podívala na svoje prsty, a místo věčně rudých a nateklých paliček na mě koukaly úhledné bílé půlměsíčky. Moje velké přání, které mě provázelo celým dosavadním životem, se splnilo, měla jsem dlouhé nehty.

Dlouhé nehty se pro mě staly symbolem toho, že všechno zlé jednou skončí, nic není nemožné a taky jsou znamením tichého triumfu. Nějakým zázrakem mi nerostou špatně tvarované nehty, jako mnoha lidem, kteří si je dlouhodobě okusovali, ale mám úzké hezky tvarované nehty, na kterých není předchozí špatné zacházení nijak znát. A sestřenice, která se na mě celé dlouhé roky vytahovala svými dlouhými nehty, je od té doby, nosí nakrátko ostříhané, protože zatímco moje nehty vypadají jako ty, co vídáte v reklamách (nekecám, lidé mi je často chválí), tak její široké nevzhledné drápy připomínají rýče (tohle označení není moje, použila je v tomto případě jiná osoba).

Od doby, kdy jsem si přestala kousat nehty uplynulo už přibližně 5 let a věřte mi, že první 1-2 roky jsem se bála každého zatržení, protože jsem měla strach, že zkrácený nehet ve mě vyvolá starý zlozvyk a já o dlouhé nehty zase přijdu. A nebyla to planá obava, jakmile se nehet zatrhl musela jsem se hodně snažit se ovládnout a nezatrhávat ho čím dál víc (dodnes u sebe v peněžence neustále nosím kousek pilníčku)
Takže defacto, když bych ze všech stran řešila zatržený nehet, tak bych vlastně mluvila o tom, že se bojím ztráty znaku, který pro mě znamená symbol změny. Proměny z toho jaká jsem byla do stavu, jaká jsem teď. Po své SŠ jsem si přísahala, že už nikdy nedopustím, abych se dostala do stejné situace, v jaké jsem tehdy byla. A předsevzetí i dlouhé nehty mi vydržely dodnes.


Takže mi to nepřijde jako malichernost, která se dá odbývat slovy: Neřeš to! Ty všechno moc řešíš... a podobnými "nad věcnými" frázemi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hůů-úú Hůů-úú | Web | 8. dubna 2014 v 12:18 | Reagovat

Souhlasím s tebou. Nicméně ve chvíli, kdy se někomu svěřujeme, musíme - chca nechca - počítat i s variantou "to neřeš", "to bude dobrý" (ač vidíme, že nás daný člověk sotva poslouchá) a všeříkající "hmmm-mhmmmm".

2 Ainree Ainree | Web | 8. dubna 2014 v 16:18 | Reagovat

Jj, to je vlastně pravda...

3 Adelaine Adelaine | Web | 9. dubna 2014 v 10:19 | Reagovat

Páni, to je zajímavý s těmi nehty. A souhlasím, je to fakt.

4 Ilma Ilma | Web | 12. dubna 2014 v 12:37 | Reagovat

Tenhle článek ke mně jaksi promluvil. Možná je to tím, že si sama od dětství nehty kousám a prozatím jsem se tohoto nehezkého zlozvyku nedokázala zbavit.
Též jsem si vyposlechla spoustu kázání, výhrůžek, dočkala jsem se plácání přes prsty, zkoušela jsem spoustu metod, jak se toho zbavit, ale ve výsledku všechno s nulovým efektem.  
Čím jse mstarší, tím více mi to vadí, ale nedokážu s tím nic udělat. Snažím se. Popravdě teď mám období, kdy mám čtyři nehty nejdelší, co jsem kdy měla. Znervozňuje mě špína, která se za nimi drží, několikrát deně je tedy čistím a oni - nekvalitní a poškozené nehty ještě více slábnou. Jse mpyšná i na ně. Ale pořád se hlídám, pořád se ovládám, pořád neodkážu odolat, když jsem v příliš velkém nátlaku stresu, vždycky si uvědomím, kde ty prsty mám.. ale většinou u ž je pozdě. Každému se skvěle radí, jak si máš vzít žvýkačku, jak tohle a tamto.. ale mylsím si, že ten, kdo si tím neprošel, nemá šanci tomu porozumět. Je to jiný pocit, cosi jiného. I když za to kolikrát sama sebe trestám, nepotlačím to, možná ještě není ten čas, ale doufám, že jednoho dne se dočkám. Asi je to přání každého, kdo si kdy nehty kousal skutečně tak, že trpěl bolestí..

5 Ainree Ainree | Web | 12. dubna 2014 v 12:51 | Reagovat

[4]: Slyšela jsem o lidech, kterým pomohly gelové nehty. Když se k těm svým dlouho nedostali, aby si je mohli kousat, tak tomu odvykli a když si je po čase sundali, tak už se ke kousání nevraceli. Zkoušela jsi to? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama